New Forest Marathon

Autor: René Kujan
běhá pro Sportovní klub vozíčkářů Praha

Foto: Lisa Jackson, René Kujan

Run, Forrest, Forest, run!

New Forest Marathon byl v lecčem jedinečný. V lecčem překvapil. Někdy příjemně, někdy méně příjemně. Ale jak říkal už Emil Zátopek: „Chceš-li prožít jiný život, běž maraton.“ A změna, jak všichni víme, je život. Proč se tedy nepodívat, jak se daří maratonským běžcům na druhé straně La Manche?

Velká Británie, to je taková ostrovní země, kde jedí zvláštní věci jako cibulovou marmeládu, fazolový pudink nebo slanou ovesnou kaši, pijí zázvorové pivo, mají rádi královnu a prodávají pepsi v PETce s nápisem „Otevírejte rukou“ na víčku.

Je to kratší!(?)

Poprvé jsem se účastnil maratonu, který neměřil oněch známých 42 km a 195 m k tomu. Ten New Forest Marathon byl totiž dlouhý jen 26,2. Míle. Po přepočtu byste možná mohli dojít ke stejnému číslu, ale nenechte se mýlit – ten mílový maraton ubíhá mnohem pomaleji!

„Run, Forrest, run!“ řekla Jenny. Kdyby v té době existoval New Forest Marathon, patrně by na svého přítele zavolala: „Run, Forrest, Forest, run!“ (Zaběhni si, Forreste, Forest!) A Gump by rozhodně neprohloupil.

Multibritský běh

Běh byl multi-terénní. V praxi to znamená, že vašim teniskám necháte ochutnat nejen asfalt úzkých britských silniček, ale i udupanou kamenitou zem polních cest a vlahou půdu lesních pěšinek. O maratonu se rozhodně nedalo prohlásit, že by byl rovinatý. Ale ani, že by byl kopcovitý. Prostě tak nějak britsky zvlněný. A tradičně britské bylo i počasí. Příslib slunka vystřídaly zlověstné mraky a běžce si v závěru vyhlédly i stříbrné nitky deště. Naštěstí nešlo o nic velkého. Přeháňka byla rychle pryč a do běžců se už opíral jen vcelku ještě milosrdný protisměrný vítr.

Přes sedm stovek běžců, převážně domácích, se vydávalo do pozdního slunného britského rána. Spousta z nich v pestrých sponzorských tričkách. Je tady poměrně běžné, že sportovníci při svém koníčku podporují nějakou bohulibou činnost. Tu uvidíte tričko fondu podporujícího zraněné hasiče, tu fondu na podporu postižených dětí, nemocných rakovinou nebo lidí se srdečními chorobami. Běh v Británii charitou žije.

Češi vítáni

Česká vlaječka, kterou mám přišpendlenou vzadu na ledvince, vyvolává ve spřátelených běžcích dávné školní znalosti zeměpisu, popřípadě i vzpomínky (doufám, že příjemné!) na návštěvu České republiky. Přátelsky mávají a zdraví: „Ahoj!“ „Dobrý den!“ Jen jeden pán se čile dotazuje, zda jsem skutečně až z Chile. Mou středoevropskou odpovědí byl příznivce Jižní Ameriky náležitě zklamán.

Snad poprvé ve svém životě se setkávám s nějakou aktivitou klubu Lions International. Zdá se, že na tento závod poskytl doprovodné vozidlo. Vida, jeho členové tedy mají i jinou pracovní náplň než bít a znásilňovat sekretářky „dvakrát týdně, v cizině každý den“!

O vodě

Nabídkou občerstvovacích stanic patřil tento závod k chudším příbuzným. Pitné vody byl dostatek. A to bylo všechno. Snad na jednom dvou místech bylo možné vložit do hladových úst energetický želé bonbon. Nebylo ale úplně jasné, zda šlo o iniciativu organizátorů, nebo o samaritánský pud obyvatelů vesničky, kterou se trasa závodu ubírala.

První polovinu závodu běžím jako trestanec – pouze o vodě. Druhou půlku mi zpříjemňuje šest tablet hroznového cukru od Číňana z večerky a red bull, který jsem měl připravený v ledvince na chvíle, které by blanické rytíře naplnili napjatou nedočkavostí (rozuměj: až by bylo nejhůře).

„Bohaté občerstvení v cíli pro všechny“ sestávalo z omluvy, že bohužel už nic nezbylo, neb všechno vyjedli půlmaratonci. Ti startovali o půl hodiny před námi. A běželi jen poloviční vzdálenost. Nespravedlnost!

Co dál?

Závod to byl co do počtu účastníků poměrně malý. A co je malé, to je milé. A byl i vpravdě britský. Počasím i stravou. Po návratu jej můžete dokreslit návštěvou nedalekého Stonehenge. Co ale určitě musíte udělat, je doplnit energii. Přímo se nabízí, abyste zavítali do nějakého stravovacího zařízení splňující kritérium dostatečné adekvátnosti vašemu společenskému postavení a finanční situaci a dali si pořádné fish and chips. Stylové je to zapít RPA (Real Pale Ale; jediným druhem piva uznávaným opravdovými anglickými džentlmeny).