Leipzig marathon

Autor: René Kujan
běhá pro Sportovní klub vozíčkářů Praha

Návštěva u přátel

Lipský maraton vás kromě jiného hned dvakrát prožene v těsné blízkosti největšího  památníku Německa – Völkerschlachtdenkmalu, Památníku bitvy národů, tedy vlastně památníku vítězství nad Napoleonem.

Lipsko si mnohý z nás dokáže spojit se spoustou věcí. Některé z nich zná už od dětství, tedy od dob, kdy vysedával ve školní lavici. Johann Sebastian Bach, Gewandhausorchester, Thomanerchor, Goethův Auerbachskeller, knižní veletrh, takzvané pondělní demonstrace konané před rokem 1989 před Nikolaikirche a ve svém důsledku vedoucí k obrovským společenským změnám a znovusjednocení Německa… korupční aféry spojené s kandidaturou města na letní Olympijské hry 2012.

Lipskem prostě kráčely a dodnes kráčejí dějiny. Velké události se neobejdou bez Lipska a Lipsko se neobejde bez velkých událostí. Jednou z nich byl bezesporu také 36. ročník Lipského maratonu.

Po dvou kolech

Mnoho velkých (a historických) měst volí dnes cestu dvojkolového maratonu. Výhody jsou nasnadě – není třeba kvůli závodu uzavírat tolik silnic a cest a díky tomu je možné dostat maraton do těsné blízkosti historických památek, pamětihodností a jiných chloub města. Lipsko zvolilo tuto cestu také. Na trať tak dostalo celkem šest závodů: maraton, půlmaraton, půlmaraton na kolečkových bruslích a pro vozíčkáře, 10 km, 4 km. Ke koloritu tratě patřily kromě vcelku očekávaných a dobře zásobovaných občerstvovacích stanic i nejrůznější produkce hudebních těles – od jazzové kapely po perkusní seskupení třískající v lahodných a svižných rytmech do plechových a umělohmotných barelů.

Po stopách Jana Ámose?

Stále znovu a znovu mne udivuje, jakou má běhání za hranicemi vybudovanou tradici. Mladí, staří, tlustí i tencí se staví na start běhů delších i ještě delších. Kolikrát si říkáte: Tak tahle pani by u nás nejspíš seděla touhle dobou v gauči u televize a tak maximálně štrikovala ponožky pro vnoučata. Ale tady ne. Tady si jde zaběhat maraton. A nejen to, ona ho i úspěšně dokončí! My, Češi jsme v tomhle asi více „závodníci“ a nepustíme se jen tak do něčeho, co alespoň teoreticky nezavání úspěchem a uznáním. Když to nemůžeme vyhrát, tak se na to radši hned vykašleme. Naštěstí se už i u nás začíná rozmáhat povědomí o tom, že vedle sportu (s hemeroidální úporností dosahované body, vteřiny, branky) existuje také pohyb (radost z pohybu). V tomto se máme od našich sousedů ještě co učit. A já myslím, že jsme národ učenlivý.

Čtyřhodinový odpočinek

Po včerejším kopcovitém Dreiburgenland Marathonu byl ten lipský bohudík vcelku odpočinkový. Rovinatá trať mísená s pěknými výhledy a krásnou skutečností, že jsem se opravdu nemusel nikam hnát, neb jsem se angažoval jako vodič (Zeitläufer, Zugläufer nebo také Schrittmacher, Bremsläufer), tedy vlastně jakýsi brzdič na čas 4:14. Bylo to sice trochu delší, ale dalo se to vydržet. Možná vás zarazí ten podivný čas. V Lipsku se třeba nevodilo ani na čtyři hodiny, ale na 3:59. S pověstnou germánskou precizností je zde pomýšleno na skutečný stav při závodě: Vodič běží třeba na čtyři hodiny. Všichni, kteří chtějí dosáhnout této magické hranice, se drží v chumlech a hroznech za ním. Vodič dosáhne svého cíle 4:00:00. Všichni, co jsou za ním, jsou naštvaní, že „to dali“ za více jak čtyři hodiny. Sice o chlup, ale je tam něco navíc. Aby se tohle nestalo, běží vodič na 3:59. Celý chuchvalec jeho následovníků tak má ještě pohodlnou minutu na to, aby se propasíroval cílem v čase 4:00 nebo těsně pod. No není to chytré?!

Bohatýr Mirko

Jako vodič má člověk více času na přátelský pokec a seznamování s ostatními běžci. Tak se vám například naskytne ta čest být u zrodu mnoha nových maratonců, kteří po dlouhých přípravách sáhli po zbrani (teniskách) a dali se poprvé v životě do křížku se 42 kilometry. Máte-li navíc takové štěstí jako já, jedná se o místní borce, kteří vám během závodu zdarma udělají zasvěcenou prohlídku městem. „Támhle je zajímavé tohle. Tam se staví tohle, protože tamto. A támhle je památník tamtomu za to.“ Krása. Ke konci se dáváme do řeči s ostříleným borcem Mirkem (v prvním pádě Mirko). „Včera jsem běžel maraton, dneska zas. Ale já je vlastně nemám rád. Běhám je jen kvůli tréninku. Maratony jsou takový moc hogofogo a jde v nich především o závodění. Běhám ultramaratony. Tam jde o člověka. Ultramaratony jsou o přátelství a navazování nových přátelství.“ Mirko mi mluvil z duše. Vždycky jsem tak nějak tušil, že existuje ještě něco víc. Něco stojící nad maratonem… Ultramaraton! :)

Motto: Každý idiot může běžet maraton. Ale musí to být speciální idiot, kdo běhá ultramaraton.

Alan Cabelly